Z historie obce Hřensko

Během historie drželi od patnáctého století panství a s ním i Hřensko páni z Michalovic, Berkové, Salhausenové, Vartemberkové a Clary-Aldringenové. Právě páni z Michalovic se postarali o založení skladu splavovaného dřeva na soutoku Labe s Kamenicí…

Rozkvět Hřenska

Pro dělníky postavili krčmu, známou pod jménem Krčma na růžku (Hotniss Kretzmar). Přeměnou pojmenování se došlo až ke jménu Hernskrez, Hrzensko a posléze Hřensko. Zboží z Hřenska připadlo jako konfiskát Janu z Aldringenu, císařskému generálovi. Anna z Aldringenu si vzala toskánského šlechtice Clary došlo k označování rodu Clary-Aldringen – Hřensko vlastnili až do roku 1945. Za jejich panování se Labské pískovce dočkaly mnoha zařízení pro turisty a vesnice prosperovala. V minulosti se plavily po řece vory, fungovaly tady čtyři pily, dřevo se v provozovnách zpracovávalo na šindel, chmelové tyčky, zemědělské nářadí a nádobí. Objevila se skladiště na různé zboží, se kterým se obchodovalo a vznikly i dva mlýny. Zbytky z prvního byly zazděny v domě s číslem popisným 42 a mladší byl přestavěn na dnešní hotel Klepáč. V blízkých lomech se těžil pískove, který opracovávali zdejší kameníci.

Nechyběla ani pašerácká cesta. Podloudnická stezka fungovala už od roku 1492 a i toto řemeslo se dědilo v rodinách. Pašovala se hlavně sůl, tabák, sukno a další věci, které nechtěli proclívat. Hrabě Edmund a jeho ruská manželka Alžběta Alexandra se nejvíce zasloužili o zpřístupnění malebných míst oblasti Labské pískovce. Vznikaly hotely, restaurace a stezky. V Hřensku byl postaven také roku 1787 barokní kostel svatého Jana Nepomuckého.

První parník proplul okolo Hřenska 14. června 1838 a poté došlo k rozvoji nákladní i osobní dopravy. Hřensko se stalo malým přístavem na řece.

Hřensko za Druhé světové války

Od druhé poloviny devatenáctého století až do začátku první světové války se rozvíjela turistika. Kromě staveb hotelů v Hřensku se začalo i s realizací úpravy terénů – můstky, chodníky. Turisté si mohli zaplatit mnohé služby – nosítka se dvěma nosiči, koňské dvojspřeží, průvodce, koně, poníka. V 19. století v Hřensku krátce fungovala továrna na výrobu textilních barev, přeměněná později na výrobnu nití do šicích strojů (funkční až do roku 1945).

Jeroným Clary si přál připojit Hřensko k Říši a stal se stoupencem Henleinovy pronacistické strany a v roce 1938 se staly Sudety součástí Říše, samozřejmě i Hřensko. Češi museli opustit domovy a nastěhovali se sem noví lidé – Němci. Anton Clary narukoval do války jako německý důstojník a v roce 1941 padl na Ukrajině. Po skončení války došlo k odsunu německých obyvatel a nastěhovali se sem opět Češi.